Achaltekýnský kůň
9. 5. 2008
Achaltekýnský kůň
Historie a popis:
Achaltekinský kůň
Achaltekinský kůň patří historicky mezi nejstarší plemena. Tito koně jsou prastarými potomky proslaveného íránského chovu v nížinách Nisai. Již tehdy prosluli jako koně "nebeští". Byli tak vzácní, že se jejich ukořistění stalo i motivem válečných akcí. Achaltekinec je pokládán za nejčistšího potomka íránských - perských koní. Z dochovaných archeologických nálezů se stáří plemene odhaduje na pět tisíc let. Existují domněnky, že achaltekinský kůň ovlivnil vývoj arabského koně a tím i anglického plnokrevníka.
Vlastnit achaltekinského koně patřilo od nepaměti k vnějším znakům bohatství a moci. Jeho kouzlu propadli muži, jako byl Alexandr Veliký, Čingischán, Dáreus či Marco Polo. Byl nazýván božským, nebeským, zlatým nebo slunečným. |
|
Plemeno je proslulé svou tvrdostí, vytrvalostí a schopností zdolávat dlouhé jízdy v písčitém a pouštním terénu. Nejslavnější zkouškou jejich vytrvalosti byla jízda z Ašchbádu do Moskvy, kterou absolvovali v roce 1935 achaltekinští a jomudští koně. Trasa měřila celkem 4128 km, z toho 960 km vedlo pouští. Cesta trvala 84 dní, s denním průměrem 50 km. Tento skvělý výkon nebyl nikdy dorovnán, natož překonán. Achaltekinštní koně jsou schopni urazit dlouhé vzdálenosti při minimální spotřebě vody.
|
||
|
||
Jsou výjimeční svou ojedinělostí, elegancí a také povahou a náklonností k člověku. Turkméni své koně již jako mladé zavírali do malých ohrad, či jam, kde na ně lidé házeli kamení, křičeli a plašili je a jen majitel koně mohl přijít a koně napojit či nakrmit. Tak se ve zvířeti vyvinulo pevné pouto ke svému pánu a mnohdy byl ochoten bojovat za jeho život. Tradiční turkmenská metoda chovu koní nezahrnovala ustájení. Koně byli před chladnými nocemi chráněni plstěnými přikrývkami. Pro zachování kondice se koně krmili dietně, potravou s vysokým obsahem bílkovin a malou dávkou objemného krmiva. Tradičním krmením jsou například granule ze sušené vojtěšky, hrudky z ovčího tuku, vajec, ječmene a kvatlamu (smažených těstových placek).
|
||
Achalteke je po anglickém plnokrevníku druhým nejrychlejším plemenem na světě. Rychlost byla totiž velmi důležitým atributem válečného koně, a tak toto plemeno bylo po staletí šlechtěno s cílem tuto vlastnost co nejvíce rozvinout. Navíc i sami Turkmenci jsou velkými fanoušky dostihů a nikoho asi nepřekvapí, že mnoho tréninkových praktik bylo Evropany převzato právě ze Střední Asie.
|
||
Rekordy achaltekinců na jednotlivé vzdálenosti:
1000m - 1.03,9
1200m - 1.16,7 1400m - 1.28,0 1500m - 1.40,2 1600m - 1.43,6 1800m - 1.57,0 2000m - 2.11,5 2400m - 2.41,6 2800m - 3.09,6 3000m - 3.00,5 3200m - 3.40,9 4000m - 4.39,2 |
Ve dvacátém století zaznamenaly rozvoj klasické sportovní disciplíny a starobylé achaltekinské plemeno excelovalo i v této oblasti. Každý určitě slyšel o černém hřebci Absent, který se stal sedmkrát národním šampionem v drezuře, olympijským vítězem v Římě v r. 1960 (hodnocení 82,4%) a na dalších dvou následujících olympijských hrách byl medailistou.
Absentův otec, bílý hřebec Arab, se v r. 1935 zúčastnil slavné jízdy z Ašchabadu do Moskvy, což představovalo vzdálenost 4300 km za 84 dnů. V průběhu následujících 12 let se úspěšně účastnil soutěží všestrannosti a skokových soutěží, ve svých 16 letech se stal národním šampionem ve skocích a ve skoku mohutnosti překonal 2m12cm. Rekord ve skoku do výšky v rámci achaltekinského plemene, ale drží malý hnědák Poligon, který překonal 2m 25cm. Ve skoku do dálky dominoval hřebec Perepel, který přeletěl 8m 78cm. |
V posledních 5 letech se úspěšně umisťují v kvalifikačních kolech Světového skokového poháru středoasijského regionu tito achaltekinci: Man, Arslan, Kovum, Karamashal a další.
Úspěšnými účastníky ve všestrannosti jsou Propeller, Maksut, Sugun, Bugar a další. |
Achaltekinci jsou výbornými vytrvalci, v roce 1945 zvítězil hřebec Tarlan v 500km dlouhém dostihu, kterého se účastnili zástupci osmi dalších plemen. V současnosti jsou úspěšní hřebci Peikam a Zabeg. V čechách se v enduranci zapsal do podvědomí polokrevný hřebec Adžibej, který startoval na mistrovství Evropy v Itálii v roce 2001, ovšem za Slovenskou republiku. V roce 2003 začala startovat ve vytrvalostních soutěžích také plnokrevná klisna Penelope, v majetku pana Martina Hofmana.
Doposud nebyli achaltekinští koně představeni ve westernových soutěžích. Tento fakt však vyvrací vraný hřebec Kuljuk (závodní jméno Black Angel), který se stal v roce 2002 Mistrem republiky. |
PS: Nemyslete si že vše stahuji. Některé informace nevím nebo některé vím ale všude jsou stejné a tak je radši stáhnu ale snažím se aby bylo informací co nejvíce o vašich oblíbených plemen takže 4 plemena jsem z internetu stáhla aby tam bylo více informací. Ty plemena: Fríský kůň,Achaltekýnský kůň,Irský Tinker,ČT
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář